Mistrovství Evropy upoutaných modelů 2013
Ve čtvrtek 1. srpna 2013 v 8 hodin ráno vyrazilo české družstvo ve složení Jiří Vejmola, já (Zbyněk Kravčík), Pavel Beneš a týmová podpora Radomil Dobrovolný, na Mistrovství Evropy upoutaných modelů, které se letos konalo již po několikáté v maďarském městě Békéscsaba. Po překonání vzdálenosti téměř 600km jsme v 16 hodin dorazili na místní letiště. Neváhali jsme, prohlédli si plochu a začal trénink. Létalo se na travnaté ploše nevalné kvality, kde každý start představoval jisté riziko, zda se vůbec letadlo „odlepí“. V pátek, den po našem příjezdu, začala ještě před samotným mistrovstvím soutěž Světového poháru, kterou jsme se rozhodli letět také. První den proběhlo první kolo a půlka druhého. V sobotu se dolétal zbytek soutěžních startů. Jelikož se soutěže zúčastnilo mnoho ostřílených letců, tak bylo jasné, že výsledek mnoho napoví o tom, kdo bude bojovat o přední příčky právě na mistrovství. Jako první se umístil Igor Burger (SK), za ním Richard Kornmeier (D) a třetí skončil Alexander Schrek (SK). Naše umístění také nebylo špatné. Jirka obsadil čtvrté místo, já páté, Pavel sedmnácté a Radomil sedmadvacáté. Po úspěšném odlétání této soutěže jsme začali připravovat modely na nedělní přejímku a oficiální trénink. V neděli večer se uskutečnilo zahájení, kde jsme se dozvěděli, v jakém pořadí budeme létat jednotlivé kvalifikační starty. Systém byl takový, že se ve třech dnech letěly 4 starty. Naše rozlosování dopadlo následovně. V pondělí nás čekaly dva lety a v úterý a ve středu pouze jeden. Všichni tři jsme započali soutěž na kruhu B. Pak nastalo asi dvouhodinové čekání na následující start. Protože se teplota blížila k 40 stupňům, začali jsme hledat kohoutek s vodou. Na otázku, kde bychom ho mohli najít, nám jeden z pořadatelů oznámil, že když chceme vodu, tak si ji máme přivézt. Těsně před pravým polednem jsem nastoupil na start na kruhu A. I přes vysokou teplotu vše šlapalo jako hodinky. Po přistání a následné kontrole jsem se utvrdil v tom, že motory značky MVVS, které používám ve svých modelech, jsou opravdu dobře konstruované. Přestože teplota dosahovala tropických hodnot, motor nepřekročil běžnou provozní teplotu. Poté, co odlétali zbývající členové družstva, jsme se značně vyčerpaní přesunuli do penzionu. V úterý jsme měli naplánované 3. soutěžní kolo až v odpoledních hodinách, což nám umožnilo se pořádně prospat. Nicméně za dobrý spánek jsme pak museli zaplatit tvrdou daň. Odpoledne přišly totiž silné turbulence. Večer, kdy už všichni soutěžící měli dvakrát „naostro“ odlétanou sestavu, nám pořadatelé odhalili předběžné výsledky. Jirka byl prozatím na třetím místě, já na osmém a Pavel na osmnáctém. Ve středu ráno jsme absolvovali ještě poslední kvalifikační start. Poté následovalo téměř nekonečné čekání na výsledky. Nicméně jsme se nakonec dočkali a postup do finále jsem slavil já a Jirka. Pavel se bohužel do první patnáctky neprobojoval a obsadil 23. místo. Připraveni na dvě finálová kola jsme ve čtvrtek dorazili na letiště a začal nelítostný boj o každý bod. Jako první z českého družstva nastoupil Jirka, vzápětí po něm jsem šel na řadu já. Odpoledne jsme odlétali druhé kolo a pořadí bylo následující. Jirka se držel na průběžném třetím místě a já jsem byl devátý. V pátek dopoledne se odlétalo poslední třetí kolo finále a vůbec poslední starty mistrovství. Bohužel ani jeden z nás svou příčku neudržel. Jirka se propadl na místo čtvrté a já jsem skončil nakonec desátý. O pouhý jeden jediný bod našemu teamu utekla bronzová medaile. I přes to jsme s našimi výsledky v rámci možností více než spokojeni. Titul Mistra Evropy obhájil Igor Burger, druhý se umístil Richard Kornmeier a bronz získal Alexander Schrek. V družstvech zvítězili Rusové před Ukrajinci a Slováky. Český team získal „bramborovou“ medaili a věřím, že v následujících letech se dostaneme i na stupně vítězů.
Zbyněk Kravčík
fotografie Jana Petrů
http://foxik187.rajce.idnes.cz/Gyula_-_Hungary,_2013