Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soutěže házedel naší mládeže

29. 10. 2015

Třítýdenní soutěžní „maratón“ modelářské mládeže

V uplynulých třech týdnech jsme se s našimi dětmi zůčastnili tří souteží v kategorii H a z každé přivezli nějaké to umístění na bedně.

První soutěž 10.10.2015 ve Valašských Kloboucích, které se zúčastnilo našich 11 dětí, byla zároveň přípravou na MČR v Hranicích. Děti se po poslední soutěži v červnu spíše rozlétávali, ale nenechali se zahanbit zkušenými borci z Klobouků a trhli 1. a 3. místo ve starších žácích. Na 1. místě se umístil Jan Ladislav Slezák a na 3. místě Jaroslav Miczka. Marek Špatenka skončil na své vůbec první soutěži , kde vlastně poprvé ráno házel s házedlem, na 4. místě. Já si proti dubnové soutěži o příčku polepšil a skončil 2. Tímto opět děkuji za perfektně pořadatelsky zorganizovanou soutež, krásné ceny a za pozvání Rosťovi Staňkovi a všem ostatním z LMK Valašské Kloubouky. Myslím, že jsme s tímto klubem navázali moc hezké a přátelské vztahy a těšíme se na další společné akce. Zároveň děkuji řidičům a pomocníkům Špáťovi staršímu, panu Bednářovi a panu a paní Smilowským, bez kterých by se náš výjezd neuskutečnil.    ZDE jsou fotografie

Hlavní soutěž MČR v Hranicích 17.10.2015  byla pro nás a hlavně pro 8 našich mladých modelářů obrovským zklamáním. V celé této akci jsme se cítili spíše jako vetřelci v uzavřené skupině soutěžících, kteří se jí zřejmě účastní každoročně a že děti nemají na této soutěži co dělat. Některé děti a naši dospělí si stěžovali na neochotu časoměřičů, kteří vypadali, že je obtěžují při soutěžních letech. Tohoto jsem si ale bohužel nevšiml -  časoměřic na mém úseku byl velice příjemný. Sám jsem ale byl svědkem, jak zapisovatel výsledkových časů křičí na našeho Adama Majera, aby vypadnul dost nevybíravým způsobem. Zřejmě mu ještě nikdo neřekl, že děti bývají občas zvědavé a jak se k dětem chovat... Toto vše bychom zřejmě ještě překousli, největší fiasko však přišlo při vyhlašování výsledků na které jsme dvě hodiny mokří a zmrzlí čekali. V propozicích bylo napsáno, že hodnocení bude probíhat bez rozdílu věku, nicméně v tabulkách hodnocení byly kategorie rozděleny na juniory a seniory. S otázkou hodnocení jsme pak byli informováni, že bude probíhat pro kategorie junior a senior zvlášť. Podle výsledků jsme věděli, že máme kluky na bedně (2.místo Marek Špatenka, 3. místo Jan Ladislav Slezák) a natěšeně čekali na vyhodnocení. Jaké zklamání pro nás pro všechny a hlavně pro kluky, kteří se museli dívat na to, jak si dospělí již od desátého místa rozdělují malé ceny a první tři medaile, poháry a krabici s cenami, zatímco z juniorů považovali organizátoři za vhodné vyhlásit pouze prvního a ostatní výsledky jako kdyby neexistovali. Přiznám se, že mi v tu chvíli bylo fyzicky zle z tohoto divadla. V době, kdy náš sport řeší, že nemáme mládež, děti vysedávají u počítačů a náš sport v rámci mládeže upadá, děti nedostali za 100 kč startovného ani diplom, který by mohli doma ukázat. V tu chvíli už mi nešlo ani o medaile, poháry a ceny. Prostě jen diplom s nulovými náklady... Něco tak demotivujícího jsem ještě nezažil. Argument, že takto to bylo popsáno v propozicích a že máme jezdit s dětmi na MČR žáků, dle mého není argumentem a druhou část jsem snad raději ani neslyšel. Možná bychom se tedy měli omluvit, že jsme na otevřené MČR vůbec přijeli a nabourali zřejmě nějaký uzavřený spolek modelářů. Na každé „obyčejné soutěži“ dostávají diplomy a alespoň nějakou drobnost všechny věkové kategorie, mnohdy i mimo první a třetí místo, zatímco na MČR se neobtěžují je ani vyhlásit. V tu chvíli jsem nevěděl, jak mám děti vůbec motivovat do dalších soutěží a co mám odpovídat na otázky, proč oni nedostali NIC, když dospělí dostali poháry, medaile...Takže jestli náš sport v mládeži upadá, bude to zřejmě díky podobným akcím. Dlouho jsem otálel s napsáním reportu z MČR, protože jsem potřeboval vychladnout. Nechci dělat unáhlené závěry, rozproudit rozbroje mezi modeláři, ale toto jsem napsat prostě musel. Možná, že to bylo od organizátorů pouze nedomyšlené. Na výsledku to však už nic nezmění. Jedno ale vím. Naše děti už na MČR vyhlašované SMČR nevezmu. To raději objedeme regionální soutěže, kde ještě záleží na rozvoji modelaření mezi dětmi. Medaile, diplomy a nějakou tu cenu klukům na 2. a 3. místě nahradím z vlastních zdrojů, aby měli aspoň nějakou příjemnou vzpomínku. Co se týká výkonu dětí, jsem však maximálně spokojen a stále lepšící se časy jsou pro mě uspokojením. Znovu musím poděkovat Zdenkovi a Lence Špatenkovým za obrovskou pomoc, zajištění jídla, teplého čaje a věnování se dětem, dále panu Bednářovi, panu Smilowskému, mojí Janě a samozřejmě klubu LMK Meteor havířov za dotaci startovného a občerstvení. Hlavně ale děkuji dětem, které to vzaly nakonec velmi sportovně a nenechaly se touto zkušeností odradit...     ZDE jsou fotografie

Na poslední soutěž 25.10.2015 v Kroměříži jsme jeli ve skromnější sestavě - já a 4 děti. Vzhledem ke dvěma předchozím soutěžím s vysokou účastí jsem se ani nedivil. Druhý týden jsme vstávali ve 4:20 ráno, abychom v 7:40 byli na místě za „jemného“ chrápání těch šťastnější, co nemuseli řídit. Pozdravili a pokecali jsme s našimi věčnými „rivaly“ Dynkovými z Klobouků, kteří absolvovali třítýdenní maraton s námi a těšili se na soutěž. Zase jsme se zase cítili jako doma přesto, že jsme byli v Kroměříži poprvé. Obyčejná vstřícnost a skvělá organizace v podání Víta Hladila byla po zkušenostech z minulého týdne jako balzám na duši. A naši borci už nepotřebovali ani mojí asistenci. Stávají se z nich ostřílení soutěžící, kteří lítají – nerozbíjí a lepidlo může klidně zůstat v bedně. Proti první soutěži v Kloboucích je to neuvěřitelný pokrok u všech, ať skončili na bedně nebo ne a je vidět, že to kluky a holky opravdu baví. Z Kroměříže vezeme opět 2. místo v podání Tomáše Chmelky a 3. místo získal Adam Majer. Jediný, kdo naše kluky porazil, byl junior, který byl v kategorii jediný a tak byl přidělen k žákům. Klučina byl na dospělácké úrovni, takže jsme si z toho nic nedělali...Nicméně jsme porazili už dvakrát za sebou Martina Dynku, který soutěží s házedlem postaveným mistrem republiky, svými vlastními modely. To byl pro kluky ten pravý úspěch. Ještě před 14 dny jim přišlo, že Martina s takovým modelem nikdy porazit nemůžou. Tentokrát moc děkuji Vítovi Hladilovi a všem fajn modelářů z Kroměříže za perfektní soutěž a přátelskou atmosféru. Těšíme se na vánočního kapra 13.12. opět v Kroměříži nashledanou.  ZDE jsou fotografie

Teď se zas vrátíme k rozdělané práci na A-3, „Učkách“, P-30, abychom na jaro rozšířili soutěžní obzory a ukázali dětem další zajímavé kategorie.

Adam